Už pár let jsem měl v hlavě zdolat na kole cestu podél Labe, a tak jsme se
první prázdninovou neděli spolu s Karlem Erbenem vydali za jasným cílem.

Celou cestu jsme z původního záměru směru cyklocesty od pramene k moři
přeplánovali směrem opačným od moře k prameni Labe. Vzdálenost stejná, jen se raději v případě možných problémů po cestě přibližovat k domovině.

Z miletínského náměstí jsme vyjeli hned brzy ráno do Hořic na nádraží, kde
jsme naložili kola a přes Hradec Králové, Prahu, Hamburk jsme se večer dostali do přístavního města Cuxhaven. Tam jsme se po 10-ti kilometrové projížďce po pobřeží Severního moře ubytovali v kempu.

Hned první den po snídani v 6 hodin jsme vyrazili na bod Kugelbake, kde se
Labe vlévá do Severního moře.

Vše zaznamenáno v mobilních telefonech, můžeme vyrazit po cyklostezce
Elbe směrem k Hamburku. Po 150 km přijíždíme do Hamburku.

Nastupujeme na loď, která nás veze do centra. Sjíždíme výtahem do cyklotunelu pod Labem a vyrážíme z Hamburku hledat ubytování. Našli jsme ho po 40 km v kempu Elbstorf.

Druhý den jsme vyjeli bez jasného cíle: kam dojedeme, tam dojedeme. Večer
okolo 20. hodiny po ujetých 170 km jsme přivítali město Wittenberge, ubytovali jsme se opět kempu.

Zpětně přiznávám, že tato část se mi líbila určitě nejméně – nic zajímavého
k vidění, prostě jen šlapeš a šlapeš.

Třetí den máme jasný cíl: Magdeburk. Po krásné cyklostezce, kde Labe
zdoláváme dvakrát přívozem, jsme tam. Následuje krátká prohlídka města a pak do jachtařského kempu asi 10 km pod Magdeburk. Tam potkáváme první Čechy, kteří jedou z Ústi nad Labem k moři. Tento den ujeto 163 km.

Čtvrtý den začíná špatně: po pár kilometrech přijíždíme k přívozu, který ale
není v provozu. To pro nás znamená dvacetikilometrovou objížďku.

Útěchou je nám parádní cyklostezka, po které přijíždíme večer k dalšímu přívozu. Ten nám zase nepomůže. Naštěstí nedaleko je překrásný kemp v obci Elster, kde zakončujeme denní dávku kilometrů, tachometr ukazuje 145.

Cílem pátého dne v sedle kola jsou Drážďany. Cestou míjíme docela dost
hradů a zámků, ale nezastavujeme a šlapeme dál. K večeru dojíždíme do Drážďan, kde už si nenecháme ujít prohlídku historického centra.

Poté pokračujeme ještě 10 km a večer o půl desáté se ubytováváme v kempu. Tento den máme v nohách 178 km. Těšíme se, že zítra přejedeme hranice a budeme „doma“.

Následujícího šestého dne přijíždíme na hraniční přechod v 9 hodin ráno.
Jasně, vyfotit se musíme a hurá směrem ku Děčínu.

Tento úsek cyklostezky je z celé cesty nejkrásnější a všem doporučuji. Poté
pokračujeme směr Ústí nad Labem, Litoměřice a Mělník. Po 15 km za Mělníkem jsme hladoví, házíme proto kotvu v malé vesničce. Zaháníme hlad a tamní lidé nám radí přespat na dětském hřišti pod širákem. Po ujetých 160 km dbáme jejich rad.

Sedmý den labské výpravy je daným cílem Dvůr Králové. Po návštěvě královského hostince v Kladrubech přes Pardubice dorážíme do Hradce Králové. Tam nám poskytne občerstvovací i odpočinkové zázemí náš společný kamarád.

A vyrážíme po cyklostezce směrem ke Kuksu a do Dvora Králové. Tento den
jsme ujeli neuvěřitelných 206 km a byli jsme rádi, že v cíli dnešního dne na nás čekala má žena. Odvezla nás domů, abychom se umyli, přespali v postelích pod peřinami a mohli další den dokončit vysněný cíl.

Ráno je jasné, že osmý den budeme finišovat: pramen Labe čeká. Vyrážíme
v 7 hodin ráno ze Dvora Králové, lehčí díky cestovním brašnám odloženým
doma. Už nám bude stačit jen batoh na záda. Přes Les Království a přes Hostinné šlapeme do Vrchlabí. Zastavujeme na krátkou kávovou a čajovou pauzu u Ondry Machačky.

A vyrážíme na nejtěžší, finální část výpravy: přes Mísečky a Vrbatovu boudu k prameni Labe.

Tam jsme se s Karlem vyfotili ve tři hodiny odpoledne: mise Labe splněna.
Zbývala už jen cesta domů, přes Jilemnici a Pecku do Miletína a Rohoznice.
V pivovarské zahrádce na nás čekali kamarádi.

Dohromady jsme za osm dní najeli krásných i těžkých 1303 kilometrů.
Nohy, ruce, zadky, záda nás už nebolí, zážitky zůstávají…

Jalovec