Alpine tour 2010, aneb jak je to u MillstatterSee s cyklotrasami
Ve středu 16. června 2010 v 11.15 hod. jsme vyrazili z Miletínského náměstí směrem na rakouské Alpy. Tentokrát jsme měli v plánu projet okolí jezer Wolfgangsee, Attersee, Mondsee a Fuschlsee. Nicméně předpověď počasí pro tuto oblast nebyla zrovna nejpříznivější, a tak dva dny před odjezdem byl, po důkladné analýze internetových stránek o počasí, změněn cíl trasy a rozjeli jsme se do Korutan k jezeru Millstatter See, nedaleko rakousko – italských hranic.
Celkem se nás vydalo na Alpine Tour 2010 devět účastníků, kdy sedm jich odjíždělo z Miletína (General, Medvěd, Breta, Jalovec, Karel, Jiří a Pavel) a dva se na cestu vydali ze západních Čech (Víťa a Rosťa). K Millstatter See dorazila jako první část výpravy ze západních Čech. Tito vybrali odlehlejší kemp, ve kterém jsme byli skoro sami, aby nás nikdo nerušil. Všichni jsem se na místě sešli okolo 21. hodiny. Pohotově byl „rozbit tábor“ a při občerstvení došlo na seznámení s novými bikery, plánování čtvrteční vyjížďky aj.
Ve čtvrtek ráno nás čekalo celkem příjemné počasí okolo 24 stupňů a sluníčko. Vrcholky kopců byly však v mracích. Z dostupných zdrojů toho o cyklotrasách v okolí moc nebylo a tak vedla naše první cesta do infocentra. Zde jsme nabrali mapové podklady a vydali se podél jezera směrem na Millstatt a dále do Radentheim. Zde již začalo stoupání směrem na Kaning. Sluníčko svítilo a z nás se začal řinout s přibývajícími výškovými metry pot. Pěkná asfaltová cesta se postupně začala měnit v horší asfaltku až občas pěknou šotolinovoucestu. Po této cestě jsme se dostali až k salaši ve výšce 1650 m.n.m.. Jelikož se počasí trochu začalo horšit, rozmýšleli jsme, zda se vrátit stejnou cestou zpět, nebo jet dál a dokončit okruh směrem na St. Oswald. Medvěd nás nakonec svým odhodláním vyzval na překonání obtížnější varianty, tedy pokračovat dál a okruh dokončit. A to i přes to, že jsme věděli, že nás čeká nějakých 800 m nesjízdné cesty, během kterých nastoupáme okolo 150 výškových metrů. Abychom nezabloudili, tak nás po pěšině doprovázelo stádo asi 6 krav. Touto stezkou jsme se dostali téměř k nejvyššímu místu čtvrteční vyjížďky, který byl u lanovky v nadmořské výšce 1924 m.n.m.. Odtud nás již čekal pouze sjezd. Pěkný, ale ne tak dlouhý jako výjezd 🙂 . Když jsme se vraceli ke kempu, tak nám chybělo pouze necelých 15 km, abychom nezmokli. Což nevyšlo. Schovali jsme se tedy v kavárně a do kempu jsme dojeli, až když se déšť přehnal.
První den jsme najeli 70 km a nastoupali 1670 výškových metrů.
Po tomto výkonu občerstvení opravdu chutnalo obzvláště, když se navečer vyjasnilo.
V pátek po ránu počasí opět vypadalo, že nám bude přát a tak jsme se vydali na další vyjížďku. Měli jsme v úmyslu projet trasu kolem jezera a něco k tomu přidat. Vyjeli jsme opět směrem na Millstatt. Počasí bylo vskutku pěkné a tak jsme seněkolikrát kochali vyhlídkami na jezero a okolní vrcholy hor. Když jsme dokončili pěkně zvlněný okruh kolem jezera (cca 28 km), zvolili jsme cestu dál po úpatí hory Goldeck směrem na St. Wolfgang, do Spittalu a dále až na Rosenhaim. Odtud jsme se vraceli přes Lendorf. Tentokrát jsme to do kempu stihli dřív, než začala dešťová přeháňka, která nás opět pronásledovala.
Druhý den jsme najeli okolo 60 km a, i když jsme chtěli dát pouze jednoduchou trasu v údolí, tak jsme nastoupali okolo 1000 výškových metrů.
Také sobota po ránu vypadala, že by počasí mohlo vydržet do návratu z vyjížďky. Tentokrát jsme se rozdělili na dvě party, kdy jedna ve složení Generál, Breta, Karel a Jirka se vydali na jeden z nejvyšších vrcholů v okolí na Goldeck. Vyjeli jsme směrem k obci Baldramsdorf, ze které začínalo stoupání. Z této vesnice vede na Goldeck lesní šotolinová cesta. Bohužel, když nám chyběla do vrcholu už jen asi slabáhodinka, tak jsme pomalu vjeli do mraků a začalo pršet. Přesto jsme to nevzdali a pokračovali k vrcholu. Ten byl dobit okolo 14.30 hod., kdy jsme dorazili k vrchní stanici lanovky. Zde jsme si dopřáli výbornou gulášovou polévku na zahřátí. Když jsme trochu rozmrzli, na vrcholu bylo 5 st. C, tak jsme se vydali zpět do kempu. Cestu dolů jsme sjeli po pěkné šotolinové cestě, která v mapách byla značena pouze jako turistická pěšina. Celý sjezd byl v podobě zmrzlých prstů na pákách, žhavých kotoučů brzd, na který se snášel déšť, až to syčelo a všudypřítomného písku. Do kempu jsme přijeli pěkně promáčení a zaházení, ale ve zdraví.
Tato skupina třetí den najela okolo 50 km a nastoupala 1790 výškových metrů.
Druhá skupina ve složení Medvěd, Jalovec, Víťa, Pavel a Rosťa se vydali na kopec nad kempem. Stoupat začali už hned za kempem a pozvolna se dostali až do výšky 1750 m.n.m. Zde se občerstvili guláškem, a protože se počasí začalo horšit, tak se spustili zpět do kempu, kam dorazili se štěstím ještě dříve, než začalo pršet.
Tato skupina najela okolo 30 km a nastoupala 1200 výškových metrů.
Od této doby nám již pršelo až do našeho nedělního odjezdu. Jelikož jsme měli obytný vůz s přístřeškem, tak nám to ani moc nevadilo. Vzhledem k tomu jaké byly prognózy počasí před naším odjezdem se AlpineTour 2010 vydařila.
HTML galerie 1