Vzhledem k opatřením a podmínkám spolek Prasklý řetěz letos opět neorganizoval výjezd do zahraniční
destinace a stejně jako loni, kdy jsme navštívili lokalitu Krušných hor, jsme i tentokrát zvolili příhraniční oblast v naší
malebné zemi. Ve středu 9. 6. 2021 vyrážíme v hojném počtu šestnácti bikerů na sever, směr Národní park České
Švýcarsko a Šluknovsko. Tady je lehká zpráva snad i pro ty, kteří by měli zájem navštívit tento region.
Ubytování je předem zajištěné v malé obci Brtníky, zázemí máme v šetrně rekonstruované chalupě v lužickém
stylu, který je typický pro tento region. Je odpoledne, počasí nám přeje, vybalíme, poskládáme své oře a vyrážíme
prozkoumat okolí. První kilometry vedou na místní dominantu, rozhlednu Vlčí horu (581 m. n. m.). Máme štěstí, obsluha
nám umožní těsně před zavíračkou vstup a my si za jasného počasí užíváme výhledy do krajiny. Je vidět skutečně daleko
a podle toho, jak je krajina členitá, je zřejmé, že po rovinách se tu jezdit nebude. Naučnou stezkou vedenou úzkými
cestami se dostaneme přes Krásný Buk do Krásné Lípy, kde je centrum NP České Švýcarsko. Místní pivovar na náměstí
nám dá příležitost zhodnotit, jak se tady pivo vaří, a tedy i místním daří. Po osvěžení již nabíráme kurz směr ubytování.
Cestou poznáváme údolí říčky Křinice, která částečně tvoří hranici mezi českou a německou (Saskou) stranou NP. Ujeto
máme sice jen přibližně 18 km, ale vystoupáno 464 m a dobrý pocit z bajkování.
Je čtvrtek ráno, počasí nám opět přeje, sjíždíme přes obec Kopec (jediné místo, kde teče potok „do kopce“) do
útrob Národního parku přes Zadní Doubici na Hraniční most, kde přejíždíme na německou stranu NP a podnikáme výjezd
na kopec Weifberg s výstupem na rozhlednu. Po krátkém relaxu valíme přes Hinterhermsdorf zvlněným terénem k údolí
Kirnitzsch, což je česky nám již známá Křinice. Pak se od ní odpoutáme a najíždíme kilometry po cyklistické magistrále až
k Postelwitz u Bad Schandau, kde podél Labe dorazíme zpět do ČR. Hladoví doplníme energii v první restauraci, schopné
pojmout tak početnou skupinu, a pak přes Hřensko a Mezní Louku pokračujeme dál. Nevídané bylo spatřit z této cesty
Pravčickou bránu – hlavní dominantu NP. Umožnila to kůrovcová kalamita a vytěžené smrkové lesy. Dříve hustý porost
tento monument zakrýval. Zanedlouho nás čeká výšlap k Malé Pravčické bráně, dál cestou mezi Jetřichovickými stěnami
do Kyjova a Kyjovským údolím až na chalupu. Ujeto máme 71 km, vystoupáno asi 1200 m.
V pátek vyrážíme ukrojit kus ze Šluknovského výběžku. Prvním bodem je rozhledna Tanečnice (581 m. n. m.) nad
Mikulášovicemi a skutečně to není jednoduchý bod. Kůrovec se na zdejší přírodě řádně podepsal. Cesty jsou rozbité od
těžké techniky, místy kola tlačíme a přenášíme přes popadané stromy a větve, stohy vytěženého smrkového dřeva nám
lemují cestu. Porost na vrcholu je tak řídký, že pro výhledy do krajiny není potřeba ani výstupu na rozhlednu. Pozitivní je
otevřená restaurace, takže po oroseném se jede dál. Ve Vilémově je zaslouženou zastávkou stylová restaurace Mlsná
koza, kde poobědváme. Za Lipovou u Šluknova jedeme podél hranice příjemnou cestou přes Rožany a za Královkou
přejedeme do SRN vyzkoušet Sohlandskou cyklostezku podél Sprévy. Za Neusalza – Spremberg zastavíme na relax u
lesního koupaliště, ale je zavřeno. Poté už se vracíme zpět do ČR. Vyhýbáme se větším obcím, cesta výživným terénem
kolem Království a Valdeku nás zavede až do Brtníků. Ujeto máme 56 km vystoupáno asi 1400 m.
Sobota – je čas vrátit se do NP, dostáváme se na místa s pískovcovými útvary jako Loupežný zámek nebo skalní
převis Velký pruský tábor, kde se schovávali místní obyvatelé v dobách třicetileté války. Cestou se stavíme na Louce na
Tokání a dál pokračujeme přes Jetřichovice až k Dolskému mlýnu, kde vznikly záběry k nejedné pohádce. Přes Pavlínino
údolí, Studený, Dolní Chřibskou a Doubici pak nabíráme kurz zpátky. Ujeto máme 49 km a přibližně 1000 m výškových.
Co závěrem? Ač tu nejsou vysoké kopce, chce to rozumně plánovat délku trasy, terén nahoru-dolů je náročný a
kdo je zvyklý najíždět kilometry po rovinách, tak tady s tím moc počítat nemůže. Příroda, i když značně utrpěla
kůrovcovou kalamitou, tu je nádherná a zajímavá. Snad se i odborníci v lesnictví poučí z chyb minulých generací, kdy byly
vytvářeny umělé monokultury v oblastech, kam nepatří. Nejen Pravčická brána, která je největší pískovcový oblouk
v Evropě a meziročně k ní proudí davy turistů, se nabízí k pěknému výletu. Snad tedy některá místa zmíněná v článku
jsou pro někoho inspirací k návštěvě.