AlpinouTour 2009

Alpine tour 2009, aneb jak z Zell am See zdolat Edelweisspitze

Bicykl – jednostopé vozidlo poháněné silou lidských svalů bylo vynalezeno Karlem Draisem v roce 1817. Kouzlem tohoto vynálezu v novodobém podání se opět nechalo unést i pár nadšenců z východních Čech.

Ve středu 10. června 2009 v 14.30 hod. jsme vyrazili z Miletínského náměstí směrem na rakouské Alpy,  do již známého kempu u jezera Zell am See. Po našich silnicích však trvala cesta o něco déle než jsme počítali a tak jsem do kempu dorazili okolo 22.30 hod. Zde jsme zjistili, že recepce kempu má otevřeno pouze do 22.00 hod. a po této hodině se s námi již nikdo nechtěl moc bavit a tak jsme si našli ubytování pod velkým stromem, kde nás spalo pět a ostatní si lehli v autě.

Po ránu, když jsme se šli ubytovat do kempu jsme dostali druhý zásek a to tím, že celý kemp je zamluven pro sraz majitelů motocyklů zn. Vespa. Jeli jsme tedy zkusit štěstí jinam. A vyšlo nám to na druhé straně jezera mezi obcemi Fischhorn a Thmersbach. I přesto, že tento  kemp byl také celý zamluven, tak nám vyšli vstříc. Sám šéf kempu mající vlastní podobiznou vyřezanou do špalku u skalky, nám našel pohodové místo navíc se stoly a lavicemi.

Po postavení stanů a zabydlení se jsme i přes nepříliš vydařené počasí vydali směrem na Leogang. Již cestou začalodrobně poprchávat. Když jsme dojeli do Leogangu, tak již pršelo trochu více, ale mraky se po chvíli začaly rozestupovat a začalo prosvěcovat i sluníčko. Tedy jsme se rozhodli, že pojedeme na horu a budeme pokračovat dál. Dole jsme se rozdělili na dvě party, kdy jedna ve složení Generál, Breta, Číňan, Jalovec, Kája a Víťa jeli na kopec na kolech a ostatní Medvěd, Lukíno a Čajzik se měli nechat asi po dvou hodinách vytáhnout na Asitz do 1750 m.n.m. lanovkou. Stoupání však bylo nemilosrdné a tak asi po 2 km se Číňan otočil a jel zpět za dolní partou, že jede s nimi lanovkou. Ostatní jsme pokračovali. Kdy jsme společně dojeli až k prostřední stanici ve výšce 1200 m.n.m. Zde se od stoupajících odpojil Jalovec a na horní stanici se nechal také vytáhnout lanovkou. Počasí se nám opět pokazilo když jsme se začali přibližovat k horní stanici lanovky a to tak, že začaly na chvíli padat i kroupy a několikrát zahřmělo. Když Generál, Breta, Kája a Víťa dorazili na vrchol, tak tam již na ně čekal Jalovec. Šli jsme se tedy zahřát do restaurace, kde jsme si dali teplou polévku a čaj.

Jelikož druhá parta již byla na kopci asi dvě hodiny před námi, tak pokračovali napřed. Vystoupali až na vrchol Grosser Asitz do nadmořské výšky 1914 m, kde však zvolili hřebenovou cestu která měla padat k obci Viehhofen. Tuto partu stihla kroupová přeháňka právě na hřebeni. A jelikož, zde byly cesty již značně poškozené, tak museli kola i chvíli vést.

První parta po občerstvení, také vystoupala na vrchol Groβer Asitz  a po šťastném výběru ze spleti cestiček a cest sjela do nižších poloh kde se teplota vyhoupla na dvoumístné číslo. Cestou však také jednou špatně odbočili a tak si zkusili i kousek downhillu po sjezdovce až na cestu, která je svedla do obce Saalbach-Hinterglemm

Jediné co se tedy dá říci, že cyklotrasy v okolí vrcholu GroSer Asitz jsou opravdu hodně špatně značeny.

První den jsme najeli 68 Km a nastoupali 1300 výškových metrů.

Po tomto na počasí nevydařené vyjížďce jsme se museli večer řádně občerstvit. 🙂

Druhý den již počasí přálo o poznání víc. Opět jsme se rozdělili na dvě party, kdy Generál, Breta, Jalovec, Kája a Víťa se drželi původního plánu vystoupat na kolech na Edelweisspitze do nadmořské výšky 2571 m. Druhá parta se vydala na vyjížďku do Kaprunu a k horskému jezeru nad ním.

První parta tedy vyrazila v z kempu 10.45 hod. Asi po 6 km se od nás odpoutal Jalovec, který ze zdravotních důvodů nemohl pokračovat ve stoupání, které se pohybovalo kolem 12%. K mýtnici na Grossglockner strasse jsme přijeli v 12.05 hod. a pokračovali ve stoupání. Nekonečné serpentiny se před námi otevíraly po každé zatáčce. Asi v polovině stoupání jsme se Generál a Breta odtrhli a stoupali napřed. Na vrchol jsme dorazili krátce po 15-té hod. Zde jsme byli odměněni úžasnýmipohledy na všechny světové strany. Zasněžené vrcholky a nekonečně hluboká údolí, takový pohled se jen tak nevidí. Opět jsme se odměnili dobrou polévkou a čajem. Asi po hodince za námi dorazil Víťa, který jako třetí a již poslední z nás pokořil Edelwiesspitze 2571 m.n.m. Kája bohužel zůstal v sedle Grossglockner strasse a pouhých 150 výškových metrů ho dělilo od cíle. Jeho velké vyčerpání z namáhavého výjezdu mu nedovolilo dojet až na vrchol.

Při sjezdu jsme opět pokračovali všichni čtyři spolu. Po 12 min. sjezdu jsme spadli o 800 výškových metrů a museli jsme zastavit a nechat vychladnout brzdy. Poté jsme pokračovali dál níž a níž. To co jsme stoupali zhruba 4,5 až 5,5 hod. jsme nyní sjeli i s výměnou brzdových špalků ani ne za 50 min.

Druhý den jsme najeli 66 km a nastoupali 1950 výškových metrů

Druhá parta Medvěd, Číňan, Lukíno, Čajzik a navrátivší se Jalovec vyrazila z kempu okolo 13-té hodiny. Jeli směrem na Kaprun, ke poté pokračovali dále, podívat se na lanovku, která vede na vrchol Kitzsteinhornu, ve které v listopadu 2000při požáru zahynulo 155 lidí. Cestou k této lanovce, která se nachází nad městečkem Kaprun jeli  okolo jezera Kaprun Ache, do kterého teče voda z ledovce a dále z tohoto jezera teče říčka do elektrárny. Poté pokračovali až na parkoviště v nadmořské výšce 1068 m, odkud jezdí již jen autobusy ke dvěma vysokohorským nádržím. První nádrž Wasserfallboden je v nadmořské výšce 1.672 a druhé jezero Mooserboden je v nadmořské výšce 2040 m.

Druhá parta druhý den najela přibližně 56 km.

Celou noc z pátku na sobotu propršelo. Ráno jsme tedy z důvodu špatného počasí (jelikož ještě v 9,30 hod. to vypadalo že bude pršet) opustili úmysl zdolat opět Hundstein a dohodli jsme se na jiné alternativě, to že zabalíme a pojedeme do městečka Baden, kde jedna parta Generál, Breta a Kája se pojedou ještě projet na kole a druhá parta Meděd, Číňan, Lukíno, Jalovec, Čajzik a Víťa pojedou autem a dále autobusem do Orlího hnízda.

První parta tedy vyrazila z městečka Berchtesgaden kjezeru Königssee. Toto je vzdáleno cca. 5 km. U jezera se nachází pěší zóna, která je obsypána krámky s občerstvením, kroji i jinými pamětními předměty. Poté jsme se jeli ještě projet do okolních lesů a nastoupat nějaký tem metr z Alp.

Třetí den jsme najeli sice jen 17 km, ale i tak jsme nastoupali 400 výškových metrů.

Druhá parta tedy odejela autem na parkoviště odkud pokračovala autobusem na vrchol Kehlstein, kde se nachází známé Hitlerovo sídlo Kehlsteinhaus – zvané Orlí hnízdo. (k tomuto více Medvěd)

Do Čech jsme vyrazili v 17.00 hod. a zpět v Miletíně jsme byli o půlnoci, když jsme náš výlet zakončili v hospůdce na hřišti nad sklenicí oroseného zlatavého moku.

Foto
Počasí
Počasí Miletín - Slunečno.cz